Zastávka Humpolec - stanoviště č. 29 - č. 35

Ve městě Humpolec se nachází sedm zastávek Stezky poznání, kde naleznete naučné tabule, směrové tabule, odpočívadla pro děti a pro dospělé a bedýnku s keškou.


 

Historie:

Město Humpolec bylo založeno na začátku 13. století. Humpolec vznikl jako strážné místo uprostřed pohraničních hvozdů, kde vedla důležitá stezka vedoucí z Prahy na Moravu. Jednou z místních částí města Humpolec je Rozkoš, kde je k trvalému pobytu přihlášeno cca 300 osob. Podle pověsti stál při zrodu Humpolce polomytický Gumpold, seriózní prameny však tuto domněnku nepotvrzují a jméno praotce města neuvádějí. První písemná zmínka o vsi je z r.1178, kdy ji král Přemysl daroval Soběslavovi II. Komu předtím patřil není známo, ale Fr. Javůrek je toho názoru, že němečtí rytíři, kteří vnikali do pohraničního hvozdu, založili osady Gumpoldsdorf či Gumpolsfeld. P. Zoubek ve svém spisu "O zakládání měst v Čechách" zastává názor, že ke vzniku města přispěly stříbrné doly a odvozuje jméno Humpolec od slov "hon-pole"- tedy "zvláštnosti uprostřed lesů".

Prvním známým držitelem města je tedy řád německých rytířů, dále to byl do r. 1325 želivský klášter a poté křižovníci s červenou hvězdou. Velmi významně se do historie zapsal r. 1233, ke kterému se vztahuje první písemná zmínka o kostelu sv. Mikuláše založeného želivskými premonstráty. 

Dalšími majiteli sídla se staly šlechtické rody, nejprve páni z Lipé a později z Dubé, z Leskovce, Trčkové z Lípy (za jejich vlády došlo k rozvoji rybníkářství a pivovarnictví) a páni z Říčan (Jan z Říčan r. 1560 zakládá soukenický cech). V době husitských válek se celá oblast stává krajem kalicha, na nedalekém vrchu Melechov se odehrály první schůzky husitů i jejich první srážky s panskou mocí. Z této doby pochází patrně nejznámější humpolecký rodák středověku, Jan Želivský, vůdce radikální pražské chudiny.

Město a okolí poznamenala válečná tažení krále Zikmunda, což byl trest chudé a drsné Vysočině za její nadšení z husitského povstání. Po Bílé hoře r. 1620 se město stává konfiskátem a dostává se do rukou cizí šlechty - pánů ze Somlsu, ale ani tím se postavení Humpolce nijak nezměnilo. Z dalších majitelů lze uvést rody Kirchnerů, Gastheimů, Metternichů, Regalů, z Delbína, z Neffzernu. Za pánů z Neffzernu se město opět vzpamatovalo z úpadku, který utrpělo v 18. století. Hlavní podíl na tom měl Jakub z Neffzernu, který se také zasloužil o rozšíření pěstování brambor na Humpolecku, které jsou dodnes jednou z nejvýznamnějších plodin tohoto málo úrodného kraje. Za posledního majitele - hraběte Wolkenstein-Troszburga - byl Humpolec r. 1807 prohlášen svobodným městem "na věčné časy". 

Revoluční rok 1848 měl ohlas i v Humpolci - byla vytvořena národní garda a říšským poslancem za město se stal Karel Havlíček Borovský. V roce 1910 zde byl zřízen okresní úřad. Okresním městem zůstal i po 2. světové válce, až do roku 1960, kdy se stal i s okolím součástí pelhřimovského okresu. 

Ve 13. - 15. století tu nabyla na významu těžba stříbra a od 17. století také tradiční soukenická výroba. V 19. století mělo město již natolik rozvinutou soukenickou výrobu, že zaměstnávala na 2 000 lidí a městu se začalo říkat "Český Manchester". Soukeník Emerich Dítě tenkrát vytvořil světový rekord, který přispěl k propagaci města. Za pouhých sedm hodin dokázal zhotovit látku na lovecký oblek pro císaře Františka Josefa I. Vše sám od střiže ovcí až po utkání. Za další tři hodiny byl oblek ušit a dodán do Vídně. Není divu, že právě na jeho továrně se také rozsvítila první elektrická světla na Vysočině. 

 

Zajímavá místa v Humpolci a okolí:

1. Štůly pod Orlíkem

Humpolecko bylo dříve pokládáno za oblast těžby stříbra. Nové průzkumné práce, které byly prováděny  v 70. letech však jednoznačně prokázaly i výskyty zlata. Ty jsou dvojího typu: tzv.primární výskyty (zlato zde bylo hornickým způsobem dobýváno z pevné horniny) a sekundární výskyty (rýžoviště - zlato se zde získávalo z nezpevněných hornin - např. z náplavů potoků rýžováním). Primární výskyty zlata byly v minulosti intenzivně těženy i v okolí hradu Orlík. Hlavní 100 m dlouhý úsek hornických dobývek o hloubce 5 - 7 m (jejich dno je zavaleno) je součástí téměř 500 m dlouhého pásma hornických prací. Zrudnělé pásmo bylo prakticky kompletně vytěženo. Tato lokalita patří k nejzajímavějším památkám středověkého hornictví v okolí. I z tohoto důvodu byla zaregistrována jako významný krajinný prvek a je chráněna. Důlní dílo si návštěvníci mohou prohlédnout na vlastní nebezpečí. 

2. Lesopark Orlík

Lesopark pod Orlíkem je dělen na dvě části, na starší rozsáhlejší komplex a na nový park nad rybníkem Dvorák. Výstavba staršího úseku na východní hranici města v roce 1957 byla jedním z nejvýznamnějších počinů pro budoucí generace. Původní projekt zamýšlel propojit město přes park s hradem Orlík. Park byl navržen jako přírodně krajinářský - tzv. anglický. Zde na místech původních plužin (úzkých políček) hospodářského dvora, byly vytvořeny nové cesty, políčka byla osázena stromovým a keřovými skupinami. Přestože nebyl plán v celém rozsahu uskutečněn, vzniklo cenné a zajímavé území. Park po padesáti letech vytvořil přirozený přechod od krajiny extenzivně využívané po krajinu přírodě blízkou. Systémy remízků lákají i četné ptactvo a zvěř. V areálu lesoparku se dnes nachází i Židovský hřbitov a dvě pověstmi opředená skaliska "Čertovka a Andělka". Park je vyhledávaným místem odpočinku místních obyvatel a turistů. 

3. Živcový lom pod Orlíkem

Humpolecko je po stránce geologické zajímavým územím s výskytem mnoha nerostů. Jedním z nich je i živec. Tento nerost mýdlové barvy a lesku byl nalezen v okolí Humpolce na mnoha místech. Jedná se především o území na jih v úseku mezi městem a obcí Čejov. Jeho těžba spadá převážné na začátek 20. století, kdy zde místní podnikatelé otevírají několik malých lomů (tzv.selských). Jednou z lokalit těžby je "Lom Humpolec", lidově nazvaný "Kaňon." Těžba zde započala v roce 1902. Dle dochovaných zpráv všechny malé živcové lomy v okolí zanikly nedostatkem podnikavosti a odborného vedení. Úpadek těžby lze však spatřovat i v postupném vyčerpání zásob kvalitního živce. Vždyť právě čistota nerostu byla zárukou krásně bělavě lesklých glazur nádob a porcelánu, k jejichž výrobě byl především používán. Postupná těžba vedla k vytvoření prohlubně v okolních horninách, kterými jsou biotitické ruly. V okolí jámy byla postupně vrstvena zemina z výkopu a zbytky horniny bez vlastního nerostu. Vznikly tzv. odvaly, které jsou zde patrné dodnes. Rozbory zbylých zásob živcové suroviny ukázaly pouze její střední kvalitu. Můžeme tak soudit, že ložiska kvalitnější byla vyčerpána již na počátku století, což byl i důvod k ukončení těžby. 

4. Rybník Hadina

Nový chovný rybník Hadina byl zkolaudován v roce 2009. Podle starých map se rybník kdysi v těchto místech nacházel a jmenoval se Velký nebo Velký Humpolecký. Rybníky s podobnými názvy už ale v okolí jsou a proto bylo nutné najít název, který bude jednoznačný a nebude pochyb o tom, o který rybník se jedná. Protože se část Humpolce, která se nachází pod rybníkem, jmenuje Hadina, byl podle toho pojmenován. Rybník má rozlohu 12 ha,  délka hrází 260 m, největší hloubka 4,5 m.

5. Jezdecké závodiště Dusilov

Jezdecké závodiště Dusilov se nachází nedaleko areálu školního statku. Na zajímavé trati  závodiště Dusilov se pořádají závody, zejména Mistrovství ČR a mezinárodní závody, závody pořádané Jezdeckým klubem Humpolec i Školním statkem Humpolec. Na konci srpna se vždy konají soutěže Zlaté podkovy.

6. Školní statek 

Školní statek v Humpolci kromě své běžné činnosti nabízí ještě něco navíc. Můžete navštívit areál a prohlédnout si zde, kromě hospodářských zvířat a koní, také ne úplně obvyklá zvířata v těchto krajích. V ohradě se pasou peruánské lamy krotké společně s mongolskými ovcemi a v další ohradě pobíhají černé kamerunské kozičky. Uprostřed areálu školního statku můžete obdivovat voliéru s pávy. Celý areál je volně přístupný veřejnosti a otevřený po celý den, v pracovní dny i o víkendech. Přístup do areálu je zdarma.

 7. Orlík

Vrch, na němž se vypíná hrad Orlík, tvoří morfologicky výraznou dominantu zalesněného skalního hřbetu, který vystupuje z uzávěru humpolecké kotliny a táhne se směrem k severovýchodu. Umístění hradu je velmi logické – leží nejen na nejbližším obtížně přístupném místě v blízkosti křížení významných obchodních cest, ale i v blízkosti četných výskytů zlata, v tak zvané „humpolecko-pacovské zlatonosné zóně“. V bezprostřední severní blízkosti hradu je možné vidět výborně zachovalé rozsáhlé hornické práce představující pozůstatky po těžbě v minulosti zřejmě významného ložiska zlata. Dlouhodobě je toto místo nazýváno „Štůly“ nebo „Na Štůlách“. Mimo výskytů zlata se v širším okolí Humpolce vyskytují i četné rudní žíly se stříbrem, které bylo v minulosti předmětem dobývání. Říká se, ze z hradu Orlíka vedou tajné chodby jedním směrem na Lipnici a druhým směrem k Humpolci až do sklepení domu na náměstí. Z lipnické chodby je ještě odbočka do studny v podhradí, aby bylo možné v případě obléhání chodit pro vodu. Zatím však tyto chodby nikdo nenašel, i když se o to mnozí pokoušeli.

8. Rozkoš

(Jedná se o překlad z německých zápisků a název se dá přeložit: "Několik pozoruhodností a příhod, potom změn na panství Herálec a Humpolec za držby vysoké říšské svobodné Neffzerů" (1752-1802). Sepsal městský syndik Josef Prokop.)

Roku 1783 byl na Rozkoši postaven nový hostinec. Tato krajina  je jedna z nejpříjemnějších na panství, ležící na cestě z Humpolce do Herálce, na kopci. Je obklopena vysokými lesy, přes které vyčnívá věž slavného pustého zámku Vorlíka. Vidět je odtud na dvanáct mil.  Zvláště na jaře sem chodí mladí lidé i celé rodiny z městečka Humpolec, aby ve zříceninách starého gotického zámku první chvíle strávili a potom táhnou lesem na Rozkoš, aby tam uhasili žízeň dobrou sklenicí čerstvého piva na zeleném trávníku nebo v roztomile postaveném hostinci U zlatého jelena a pobavili se venkovským tancem. Toto je obvyklé místo obveselení humpoleckých i heráleckých továrních pracovníků. Zde nachází mladý i starý na příjemných procházkách zábavu a mnohého mladého unesou nejvřelejší přání a požehnání, když v první chvíli uvízne své krásce na plných ňadrech. Vesnice byla založena v roce 1788, kde před tím jen nepatrný výčep a dvě chalupy stály. Domky obývali krejčí, přadláci, zedníci a tesaři. Tím získává toto místo vzhled, že se zde některé dni humpolečtí měšťané obveselují a přinášejí slušný užitek. Hospoda sloužila vyjížďkám vrchnosti na pustý hrad, občerstvení pocestných a výletníkům a mládeži z města. Na hospodu se nevztahovala žádná městská omezení, a tak dostala jméno Rozkoš. Název pak přešel na celou obec.

9. Podhrad a naučná stezka Březina

V Podhradu začíná městská naučná stezka Březina. Jméno naučné stezky je odvozeno od Otakara Březiny, ředitele zemědělské školy v Humpolci. Stezka vznikla z podnětu základní organizace Českého svazu ochránců přírody v Humpolci na konci 80. let 20. století. V roce 2000 byla tato stezka ve spolupráci s Klubem ochrany dravců a sov, o. p. s. Castrum a Městem Humpolec obnovena a rozšířena. Stezka je zaměřena na seznámení s historií, geologickou stavbou krajiny a s ekologií severní části Českomoravské vrchoviny v okolí Humpolce. Stezka je určena především pěším návštěvníkům, z větší části ji mohou využívat i cyklisté. Devět kilometrů dlouhá trasa je okružní s nástupním i cílovým místem v lesoparku u Základní školy Podhrad. K nástupnímu místu návštěvníky přivede turistická značka z Horního náměstí v Humpolci. Přístup umožňuje i trasa modré turistické značky z Lipnice nad Sázavou. Na stezce je umístěno 16 zastavení osazených informačními panely, vybudováno zde bylo i odpočinkové místo s přístřeškem, na trase jsou rovněž dvě lesní studánky, jejichž vodu je možné využít k občerstvení. V terénu je její trasa vyznačena ochranářským značením (zelenobílá "psaníčka").

10. Židovský hřbitov

Hřbitov byl založen v roce 1710, jeho horní část pak v roce 1719. V 19. století byl dvakrát terasovitě rozšířen. Hřbitov sloužil pro široké okolí (Lipnice, Kaliště, Senožaty, Želiv, Věž i Havlíčkův Brod). Pohřbena je na něm řada významných osob – například Simon a Marie Mahlerovi, prarodiče G. Mahlera a jeho strýc Josef Mahler, nebo děd a strýcové Franze Kafky. Poslední pohřeb se zde konal v roce 1942, tři měsíce před transportem zdejších Židů do Terezína. Za války byl hřbitov opakovaně poškozen chovankami Ústavu pro německé učitelky z Hannoveru, který byl tehdy v Humpolci umístěn. Rovněž se stal terčem útoků frekventantů německého vojenského učiliště v Havlíčkově Brodě. Po válce byla na některé náhrobky doplněna jména obětí holocaustu a byly zde ukládány urny s popelem osob zemřelých v zahraničí. Na stavu hřbitova se rovněž podepsaly nájezdy zlodějů, kteří po válce kradli zejména náhrobky ze švédské žuly. Nyní je židovský hřbitov ve vlastnictví Židovské obce v Praze, která jej udržuje prostřednictvím společnosti Matana a určeného správce. Zachovalo se zde přibližně 1000 náhrobků barokního a klasicistního typu, nejstarší jsou v horní části. Hřbitov je ohrazen vysokou zdí, vstupuje se na něj přes obřadní síň.

11. Vodovod

V roce 1818 lety postavilo si město vodovod dřevěný,  voda se jímala na Šibeňáku a ještě v roce 1926 byl tento vodovod funkční. Tato stavba však byla naprosto nevyhovující a nehygienická již začátkem tohoto století a průmyslový Humpolec usiloval o vybudování nového, kvalitního vodovodu pro zásobování obyvatel města pitnou vodou v dostatečném množství. Tyto plány uspíšil kritický nedostatek pitné a  užitkové vody ve městě kolem roku 1906. K samotné stavbě vodovodu a jeho postupnému rozšiřování bylo vypracováno několik projektů. 

První projekt městského vodovodu v Humpolci - zásobování města vodou pitnou a  užitkovou vypracovala firma Antonín Kunz v roce 1909. Byl však realizován pouze v části zachycení pramenů, které prováděl ing. Špitálský z Německého Brodu. Ten vypracoval doplněk k projektu - Městský vodovod v Humpolci v roce 1912.  Provedená stavba se týkala pramenišť Vodačka a Šibeňák.  V roce 1925  bylo zažádáno o povolení ke zřízení částečného vodovodu pro město Humpolec, dle projektu ing. Pažouta. Dne 17. dubna 1925 bylo vydáno vodoprávní povolení a  již v lednu 1926 předložen kolaudační operát stavby vodovodu ze Zemanovska v Humpolci. Tato stavba zahrnovala jímání vody na Zemanovsku, vodojem 40 m3, přívodní řad do města a zásobovací řad do kašny na dnešním Horním náměstí. Tímto zdrojem byl zásobován moderně postavený infekční pavilon nemocnice. 

Nový projekt celkového vodovodu pro město Humpolec vypracoval ing. Zadražil v dubnu 1926. Tento projekt měl již respektovat moderní zásady hygienické i technické.  Tato dokumentace byla schválena v prosinci 1927. Kolaudační operát vodovodu pro město Humpolec  z října 1929 obsahoval: 

- Zásobovací řad z hlavní sběrny (nad železniční tratí Humpolec - Havlíčkův Brod až do kašny umístěné za dnešní restaurací U Jiřího. Tato stavba byla zahájena v květnu 1928 a kolaudace proběhla 6.prosince 1933.

- Rozvodné řady kolem Horního a Dolního náměstí. Částečně zasahovaly do ulice Panskodomská a Jihlavská. Rozvodný řad byl propojen s přívodním řadem ze Zemanovska. Tato stavba byla provedena v roce 1928 až 1929 a kolaudace proběhla také 6. prosince 1933. Pro úplnost uvádíme, že v roce 1928 až 1929 souběžně probíhaly práce na rekonstrukci prameniště Šibeňák a Vodačka  - kolaudace 17.srpna 1933. 

Navazující další část městského vodovodu byla započata 15. července 1929, ukončena 11.prosince 1929. V  této etapě byl postaven i zemní vodojem 400 m3 (nazýváme ho vodojem „Jihlavská“) a trubní sítě po městě v délce 10 394,80 metrů.  Kolaudace proběhla 6. prosince 1933. V roce 2010 proběhla „generální“ oprava oplocení kolem vodojemu i vodojemu samotného a to jak ve vnitřní, tak venkovní části. Byly provedeny i venkovní terénní úpravy vně oplocení, ohumusování, osetí travou, keřová výsadba a přístupový chodník ze žulové dlažby.

12. Plačkovský rybník - Pařezitý (Pařezáč)

Rybník slouží jak k rekreaci, tak i k chovu ryb. Má písčité dno a travnatou pláž. Jeho rozloha činí 4,86 ha. V areálu naleznete fotbalové hřiště, hřiště na nohejbal, volejbal a basketball, stůl na stolní tenis a dětský koutek. Občerstvení je zavedeno formou jak venkovního, tak zastřešeného kiosku. Les v bezprostřední blízkosti rybníka pak láká k příjemným procházkám nebo k houbaření.

13. Zichpil

V Humpolci byl veřejnosti otevřen nový skanzen Zichpil. Vznikl rekonstrukcí jednoho z mála dochovaných stavení v původně chudinské zástavbě. Expozice v Nápravníkově stavení představuje bydlení humpoleckých obyvatel z konce 18. a začátku 19. století. Prohlídku skanzenu  můžete zahájit v Nápravníkově stavení č.p. 338, kde se seznámíte s počátky osídlení regionu, vzniku města Humpolce a historií lokality Zichpil. Dále si prohlédnete interiéry a exteriéry Nápravníkova stavení, kde se seznámíte prostřednictvím dochovaných artefaktů hmotné lidové kultury se životem místních obyvatel převážně tkalců na přelomu 19. a 20. století. Prohlídka dále pokračuje v nedalekém a autenticky dochovalém tzv. Tolerančním kostele, kde průvodce návštěvníkům přiblíží těsné soužití třech duchovních kultur (křesťanské, evangelické a židovské), které v této části města žily v těsném sousedství.

14. Pomník padlým rumunským vojákům

Na mírném návrší, v tzv. Cípku, nad železniční tratí se nachází nenápadný památník ozdobený z kamene vytvarovanou polychromovanou draperií v barvách rumunské vlajky. Památník připomíná padlé rumunské vojáky 9. pluku jezdectva.

15. Městská naučná stezka "Po stopách historie"

Seznamte se s architekturou a historií významných historických budov ve městě.

16. Vyhlídková věž kostela sv. Mikuláše

Pohled na město z ptačí perspektivy a k tomu velmi dobrodružný výstup do nejvyšší věže v Humpolci.

17. Muzeum Dr. Aleše Hrdličky

Muzeum nabízí pět stálých expozic - čekají tu na vás indiáni ve skutečné velikosti, v loutkové expozici se přenesete do čarodějné sluje nebo do zámecké komnaty, v národopisné expozici uvidíte sbírku starých zbraní, ale i kolo "kostitřas."

18. HLINÍKárium

"Hliník se odstěhoval do Humpolce!" Kdo by neznal tuto památnou větu z legendárního českého filmu "Marečku, podejte mi pero!" Navštivte recesistické muzeum v Humpolci, ať víte, jak to s Hliníkem doopravdy bylo.

19. Včelařský skanzen

Uprostřed města skrytý v zeleni je ojedinělý včelařský skanzen. Přijďte si prohlédnout překrásně vymalované včelařské úly z různých koutů světa.

20. Rybník Dvorák

Mezi nejstarší zelené pamětníky minulosti města Humpolce patří stromořadí 150 - 200 let starých dubů na hrázi rybníka Dvorák. 

 

Pověst:

Studna pod hradem 

Panský hajný, jenž byl u Vorlíka v noci na obchůzce, uslyšel nářek. Vylezl na nádvoří a tam spatřil malého mužíka. Zalekl se trochu, ale když naň mužík vlídně zakýval, následoval ho. Mužík ho vedl ke studni pod hradem, a když k ní přišli, povídá hajnému, aby počkal, že mu z pokladů ve studni něco přinese a hned zmizel ve studni. Hajný však nečekal a strachem od studně utekl.

© 2012 Stezka poznání

Na začátek stránky ↑